Masáží proti únavě

Součastní lidé, zejména obyvatelé velkých měst, spí často příliš krátce a chodí spát příliš pozdě. Dokonce i ti šťastlivci, kteří nemají pevnou pracovní dobu, časem zjišťují, že intenzivní práce a společenský i domácí život vytvářejí napětí, které se projeví ve formě únavy. Může uplynout pět, deset dokonce i patnáct let, než se objeví příznaky únavy.

Chcete-li žít plnohodnotný život, nesmíte dopustit, aby se nahromadila chronická únava. Dokud je člověk mladý, tak většinou každá únava po osmihodinovém spánku zmizí a dokonce ani těžké vyčerpání na vás nezanechá stopy. Ale jestliže se na vás projevuje ospalost a vyčerpání, měli byste zpozornět. Jestliže překročíte hranici, může dojít k závažnějším poruchám.

Masáže jsou vhodným prostředkem, jak dosáhnou vrácení vitality. Mohli bychom zde vyjmenovat masáže, které je možné využít, ale na každého člověka působí něco jiného, proto je nutné, aby si každý vybral tu svou masáž, při které si odpočine, tělo se zbaví nežádoucích toxinů a nabere potřebnou sílu do dalšího dne.

Druhy únavy 

Aerobní – pomalu nastupující únava

Jestliže pracující svaly mají dostatečnou dodávku kyslíku (tj. za aerobních podmínek) je výkon limitován kritickým poklesem energetických zásob glykogenu. Tvorba ATP (důležitý nukleotid, který se skládá z adenosinu a trojice fosfátů. Je zcela zásadní pro funkci všech známých buněk.) pouze štěpením tuků bez současného získávání energie z cukrů není možná.

Anaerobní – rychle nastupující únava

Jestliže pracujeme tak, že únava nastupuje rychle, dochází k nadprodukci laktátu a rozvoji metabolické acidózy. Důsledkem je pokles glykolýzy se snížením tvorby ATP (důležitý nukleotid, který se skládá z adenosinu a trojice fosfátů. Je zcela zásadní pro funkci všech známých buněk) a CP. Acidóza (nadbytek H+) ovlivňuje pohyb iontů na buněčných membránách, zhoršuje podmínky pro vznik a vedení svalových potenciálů, zhoršuje kontraktilitu svalstva. V případě zvýšení intenzity aerobní zátěže, která vede ke vzestupu požadavků na dodávku kyslíku větší, než je transportní systém schopen zajistit, přechází pracující svalová tkáň na anaerobní způsob získávání energie s nadprodukcí laktátu. Laktát snižuje mobilizaci tukových rezerv a vede k většímu uplatnění glykogenu jako zdroje energie. Pokud je zatížení přerušované (intervalový trénink), kyselé katabolity jsou krví odplavovány a nedochází k útlumu glykolýzy. Limitujícím faktorem je pak kritický pokles glykogenových zásob a následující hypoglykemie především v Centrální nervové soustavě.

Fyzická (tělesná, svalová) únava

Tuto únavu vnímáme obvykle jako tíhu, slabost, případně bolest nebo ztuhnutí kosterních svalů. Unavené, vyčerpané svaly mají sklon ke třesu a křečím. Projevuje se poklesem svalové síly, ztrátou rychlosti a jemné koordinace pohybů.

Psychická (duševní) únava

Tuto únavu vnímáme většinou jako pocit vyčerpání, ztrátu koncentrace, zhoršení paměti nebo ospalost. V psychické sféře se projevuje nedisciplinovanost, chybí odhad vlastních schopností a dochází ke snížení adaptability na nově vznikající situace. Psychická únava se může se kombinovat s tělesnou únavou.

Fyziologická (přirozená) únava

Fyziologická únava vzniká přirozeně během pohybové aktivity a v průběhu zotavení postupně vymizí. V počátečních fázích se projevuje při pohybových aktivitách (např. ztrátou koordinace, jemné motoriky, změnami v technice apod). Jedná se o jev kladný, slouží k vyvolání adaptačních mechanismů, a tím i k růstu výkonnosti. Jde o reverzibilní stav organismu. Může mít místní nebo celkový charakter.

Fyziologická místní únava

Jedná se o svalovou bolest či snížení síly malých svalových skupin.

Fyziologická celková únava

Při tomto charakteru dochází ke svalové bolesti větších svalových skupin. Dochází při ní ke snížení schopnosti koordinace a snížení kvality pohybových návyků a dynamických stereotypů. U sportovců se vyskytuje častěji než místní únava.

Patologická únava

Vzniká při opakované pohybové činnosti, kdy přestávky nejsou dostatečné k tomu, aby nastalo plné zotavení. Rozeznáváme dvě formy patologické únavy: akutní a chronickou.

Patologická akutní únava

Lehčí stupeň bývá označován jako přetížení, projevuje se prohloubení příznaků fyziologické únavy. Mohou se objevit křeče, nauzea, bledost, rychlý a mělký dech i tep, pocení, bílkovina v moči (proteinurie). Těžký stupeň je schvácení. Může končit selháním krevního oběhu a smrtí.

Patologická chronická únava

Dochází k dlouhodobému poklesu výkonu, snížení hmotnosti, obranyschopnosti organismu, poruchám trávení, nechutenství, poruchám spánku, podrážděnosti nebo apatii. Prohloubením těchto projevů vzniká syndrom přetrénování (těžší stupeň). Vyvíjí se při dlouhodobém nerespektování regeneračních procesů v organismu. Přetěžování pohybového systému může vést ke zmenšení a úbytku (atrofii) svalových vláken, která jsou nahrazována vazivovou tkání.